Dalpot
Já vám taky něco napíšu. Stalo se před čtyřmi lety ve stáji, kam jsem dříve chodila.
V té době jsem pravidelně jezdila do stáje v Malešovicích u Pohořelic na jižní Moravě. Měla jsem tam kobylku,která nebyla oficiálně moje, ale jezdila jsme na ní už pět let, tak jsme byly nerozlučná dvojka.
2.března před 4 lety se jí narodilo už druhé hříbátko - překrásnej nohatej hřebeček Dalpot, kterej vbuzoval obdiv už svou překrásnou krémovou barvou. Všichni z tohohle hříběte byli unešení a viděli v něm budoucího skokovýho šampiona.
Že jsem ho bezmezně milovala i já, to snad ani nemusím dodávat. A Dalpotek rostl a s nadšením poznával svět kolem sebe a já si navždycky pamatuju ty nádherný chvíle, kdy se to malý hříbátko poprvé postavilo na nohy a potom na překrásný vyjížďky, kdy jsem jela na jeho mámě a maličkej divoce pobíhal kolem nás. Jeden víkend jsem byla nemocná a nemohla ke koním jet.
Bylo to ke konci května a Dalpotkovi byly necelé tři měsíce. Smířená s tím, že tetonkrát se svými miláčky nestrávím další kouzelnou vyjížďku, jsem zůstala doma. Do stáje jsem se jako velká voda vřítila o týden později. Dalpotova máma mě jako vždy uvítala zařehtáním, ale Dalpotek se proti svému zvyku nevyřítil z boxu, divže všechny nepovalil.
Vešla jsem dovnitř a v koutku boxu se krčilo vystrašený hříbě, který se odmítalo nechat pohladit a vyděšeně volalo mámu, když jsem směrem k němu udělala krok. Nemohla jsem uvěřit, že je to Dalpot. Když jsem přišla blíž k němu, tak jsem zděšeně přejížděla pohledem po jizvách na celým těle a koukala na příšerně nateklé klouby na přední a zadní noze.
Letěla jsem zjistit, co se mu stalo. A holky, který se o koně staraly přes týden, mi začaly vykládat, co se tu minulou neděli, kdy jsem chyběla, stalo.
Dalpot s mámou se těšili ven, jedna holka si místo mě vzala pod sedlo "moji" kobylku a ještě s další kamarádkou na druhém koni s hříbětem vyrazily ven.
Ještě jsem zapomněla říct, že Dalpot kolem pobíhal volně jen na louce a poli, jinak podél silnice byl vždy na vodítku.
Holky prý dorazily na pole, kde nechaly koně proběhnout a cesta zpátky vedla podél lesa, který se v jednom místě prudce stáčel doprava. Na poli byla klasická cesta-polňačka, na které se autem nedalo jet moc rychle.
Jenže díky bezohlednýmu řidiči se stalo něco, co ovlivnilo Dalpotův osud. Hříbě zrovna dobíhalo k ohybu, když ho holky zavolaly zpátky. Dalpot se poslušně otočil a chtěl doběhnout zpátky, když se z ohybu lesa po polňačce vyřítilo šílenou rychlostí auto, které v plné rychlosti naše malé hříbátko čelně nabralo.
Všichni byli tak strašně zděšení, že se nezmohli na nic, jen Dalpotova máma se divoce vzpínala a řehtala. Ten řidič místo, aby hned zastavil, chtěl ujet a sestřást hříbě, které mu leželo na kapotě rychlou jízdou.
Vlekl ho na kapotě dalších 15-20 metrů, než dostal smyk a Dalpota to odhodilo stranou na zem. ten *** šlápl na plyn a odjel. Dalpotek prý půl hodiny bezmocně ležel na zemi, potom se ho holkám podařilo postavit na nohy a odvést domů.
Veterinář vyřkl neuvěřitelný ortel: Má 6 týdnů na to, aby se z toho dostal. Jinak utratit.
Všichni udělali pro Dalpota maximum. Jako aspoň něco veselého musím dodat, že Dalpotek bojoval a nakonec se z toho dostal. Prodali ho a už jsem ho nikdy neviděla, jen mi teď někdo psal, že jeho jméno možná zaznělo na parkurových závodech,
z čehož mám radost, protože když skáče přes překážky, tak musí být v pořádku.
Ale nikdy nezapomenu na pohled Dalpotkových očí po té nehodě. Kdysi šťasné, veselé a to nejdůvěřivější hříbátko se během pár sekund změnilo ve vyděšenou bezmocnou trosku
a to jen kvůli bezohlednosti nějakýho ***a, kterýho bych, přísahám, asi zabila, kdybych ho dostala do ruky.
PS ode mě:Pokud jste někdo slyšel o koni jménem Dalpot přibližně 4 roky starém, narozeném 2. března, prosím napište a já tuto zprávu odevzdám autorce textu. Fotku koníka máte dole, alespoň vám napoví jeho barvu. Díky!
Autor: Petra Homolková
